Moje cesta od občanských válek k cestovatelskému blogu

Bylo mi osmnáct let, když jsem dojel stopem na frontu mezi Chorvaty a Srby u města Osijek. Stačilo málo a zahynul jsem už při své první reportáži. Z cesty mi vyšla jediná fotografie v deníku Telegraf a slíbil jsem si, že už nikdy nepojedu dál než tramvají do Braníku a už vůbec ne někam, kde po mě budou střílet.

Za pár týdnů už jsem byl v ázerbájdžánském měste Agdam, kam snášeli z hor oběti masakru v Chodžaly. S místními vojáky jsem zažil přestřelky i divoké pitky, prchal jsem s civilisty na korbě náklaďáku uprostřed nočního raketového útoku. Tentokrát otiskl mojí reportáž časopis Respekt. Do občanských válek na Kavkaze jsem se v první polovině devadesátých let vrátil ještě několikrát (Abcházie, Jižní Osetie, Náhorní Karabach).

V roce 1995 jsem nastoupil jako reportér do časopisu Reflex a začali jsme války objíždět společně s Honzou Šibíkem, ale o tři roky později jsem přijal nabídku stát se fotografem magazínu Pátek Lidových novin. Byly to zlaté časy fotožurnalismu v Čechách. Mohl jsem celé týdny pracovat třeba na fotoreportáži o hladomoru v Súdánu, tradičních zápasnících v Senegalu nebo Indii, uprchlících z Kosova nebo dětských narkomanech v ukrajinské Oděse. Dlouhé měsíce jsem strávil ve válkách v Afghánistánu, Iráku a Kongu.

Moje fotografie začaly vycházet v zahraničních novinách a časopisech jako jsou The New York Times, Stern, GEO, The Sunday Times Magazine, El Mundo, Vanity Fair, Focus, Australian Photojournalist a mnoha dalších. Získal jsem ocenění na World Press Photo, dvakrát na Best of Photojournalism a více než dvacet cen Czech Press Photo včetně fotografie roku 2001.

Zjistil jsem, že mi nejlépe vyhovují dlouhé cesty – v roce 1995 jsme tři měsíce putovali vlaky, autobusy a stopem z Prahy do Kalkaty a zpět, na další čtvrtroční cestě jsme projeli do nedávna uzavřené oblasti jihovýchodní Asie, na přelomu roku 2008/2009 jsme podnikli půlroční cestu do Indie a Nepálu a v roce 2016 jsem se na čtyři měsíce vrátil do Laosu, Kambodži, Vietnamu a Thajska. Od roku 2009 jsem na volné noze.

V roce 2014 jsem vyhrál v soutěži Bridges and People letecké společnosti Turkish Airlines letenky za 15.000 dolarů. Díky tomu jsem začal intenzivně pracovat na tématu, který mě fascinoval odjakživa – náboženské rituály, festivaly, komunity. Jednou by o nich měla vyjít kniha. Podívejte se na galerii 100 nejlepších fotografií, které jsem zatím nafotil.

Vloni jsem o svých cestách začal točit videa, která můžete vidět zde.

Podívejte se na dokumety, které o mě natočila Česká televize :

Navštivte moje fotografické stránky www.michalnovotny.com a moje stránky komerční fotografie www.firemnifoto.eu