Divoké bubnování se rozléhalo široko daleko horkou tropickou nocí. Otevřel jsem unavené oči a ve tmě neznámého pokoje jsem si v první chvíli nedokázal vzpomenout, kde vlastně jsem. Měl jsem za sebou vyčerpávající cestu třemi letadly, rozhrkanými autobusy a nakonec i rikšou do vesnice Padannappuram ztracené kdesi na jihozápadě Indie, na Malabarském pobřeží Kéraly.
„Vstávej, už je čas,“ přišel mě nad ránem probudit Shymnath, jako by si snad myslel, že se v ohlušujícím zvuku bubnů může vyspat. Dnešní noc je pro Shymnatha a jeho sousedy jedinečná. Hned za domem začíná posvátný háj kavu, kde sídlí božstva theyyam. Může jich být až čtyři sta druhů, ale tolik by se jich pochopitelně do malého háje kokosových palem nevešlo.
V jednom háji kavu žije bohů jen několik, ale takových posvátných lesíků najdete v okolí města Kannur nespočet. V posledních letech jich byla řada vykácena, aby uvolnily prostor novým stavbám či farmám v rychle se rozrůstající přelidněné zemi. „Staří lidé se obávali, že božstva zahynou,“ vysvětluje mi Shyamnath – jenže tisíce let starý kult nemůže zahubit pár pokácených palem. Božstva se prostě přestěhovala a dnes obývají třeba svatyni postavenou u rušného nádraží.
Úzkou uličkou mě vede Shymnathův bratranec Abhilash ke stavení brahmínů – kněží, kteří střeží posvátný háj. Na cestu si svítíme mobily. Abhilash je veskrze racionální mladý muž: pracuje jako ajťák v indické námořní akademii a těší se, že po pěti letech praxe bude moct vyrazit pracovat do Dubaje nebo Saudské Arábie, kde vydělá mnohem víc peněz.
Nyní to však na dvoře brahmínů vypadá jak v Indii v dobách maháradžů a rádžů ještě před příchodem Evropanů. Muži jsou naboso, oblečení jen do dlouhých bílých sarongů, ženy se na dnešní noc nastrojily do svých nejlepších sárí. Přípravy na rituál začaly již včera. Ve venkovní kuchyni na ohni v obřích kotlech bublá kari a rýže, o kus dál prská olej v pánvi při smažení indické obdoby našich masopustních koblížků. Nad stolem se v rukách polonahého kuchaře neuvěřitelně rychle míhá velký nůž, pro který je nachystána ještě velká hromada zeleniny. Kuchaři budou muset nakrmit několik desítek lidí, ale práce jim jde pěkně od ruky. „Pojď ochutnat,“ nabízí mi brahmín kuličky prasad – obětní jídlo připravené z kokosu, ořechů. Rozplývají se na jazyku a jsou opravdu hodně sladké. Místní božstva zjevně ráda mlsají sladkosti.
Ve stanu nad dvorkem leží na zemi muž a pomocník mu na tváře maluje jistou rukou tenkým štětcem nesmírně složité vzory. Ležící je z nejnižší kasty nedotknutelných -„nečistých“, kteří v hinduistickém kastovním systému tradičně vykonávali tu nejšpinavější práci a všichni jimi opovrhovali. Nedotknutelní se od října do června nechávají najímat na rituály v širokém okolí – v jejich rámci hrají božstva. Kastovní systém byl sice zrušen ústavním zákonem v roce 1950, ale i po sedmdesáti letech stále hluboce rozděluje indické obyvatelstvo. Dodnes může jejich přítomnost nebo už jen samotný jejich stín způsobit rituální poskvrnění, které se někdy trestá smrtí.
Chcete vyrazit do Keraly fotografovat rituály Theyyam? Přečtěte si rady na cestu.
Kočovné společnosti, které rituály předvádějí, tvoří zpěváci, tanečnící, bubeníci, maskéři. Skupina pěti až deseti umělců obvykle dostane za představení honorář pět set rupií, což je v přepočtu asi sto šedesát korun a dalších zhruba deset až třináct stovek v korunách dostanou od věřících ve formě darů. Na takovém umění se rozhodně nezbohatne.
Když je budoucí božstvo – figurant z řad nedotknutelných konečně namaskován, přichází čas na složitý kostým. Zabalují ho do dlouhých pruhů látky, dávají mu různé sukně, kazajky, čepce, čelenky, náramky na ruce i na nohy, až se nechce věřit kolik se toho na jedno božstvo vejde. „Bude to bohyně Rakhteswari,“ šeptá mi uctivě Abhilash. Pozorně se snažím najít nějaké ženské rysy, ale vůbec by mě nenapadlo, že se dívám na bohyni. Nezapomeňte, že ani podle sukně to poznat nelze, když jsou všichni muži kolem oblečení jen v saronzích, což je vlastně dlouhá sukně. Nakonec pomocníci nasazují tanečníkovi cosi jako obří paví ocas sestrojený včera večer z ohebných větví a propletených palmových listů.
Znovu se rozvíří bubny, brahmínové zapálí pochodně a během divokého tance vstoupí do kočovného tanečníka bohyně Rakhteswari z posvátného háje. Je to fascinující podívaná, celý kostým musí být strašně těžký, ale přesto se bohyně skoro vznáší nad dvorkem. Bubny už přivolaly vesničany z okolí, kteří v posvátné úctě sledují božstvo, které vidí jen jednou ročně.
Po tanci usedne bohyně na malou stoličku a přichází hlava rodiny brahmínů se synem, klaní se a přináší jí dary. A nyní jsem svědkem skutečného zázraku. Muž z nejvyšší kasty kněží vzdává úctu dalitovi z nejubožejší kasty indických občanů. Normálně by mu nepodal ruku, nejedl by s ním u jednoho stolu, nesměl by spát v jeho domě nebo dokonce; Šiva a Višnu ho chraň před takovou hanbou jako vzít si jeho dceru. Ale teď před ním stojí a prosí ho, aby bohyně Rakhteswari po celý další roku ochraňovala jeho rodinu. Aby si přízeň zajistil, dává Rakhteswari dary a peníze.
Pro požehnání přicházejí další vesničané, a nakonec i moji kamarádi. Shymnath Shyamnath už asi stihnul poslat pár fotek ze své zrcadlovky přes wifi rovnou na Instagram a Abhilash si vzal dnes v IT oddělení akademie volno. „Myslíte, že vám bohyně může skutečně pomoc,“ ptám se kluků, kteří žijí oběma nohama v jednadvacátém století. „Trochu určitě,“ odpovídá za oba starší Abhilash s jistotou.
(vyšlo v časopise Reportér 3/2020)
Pivní republika : Indický speciál
Během fotografování rituálů Theyyam jsem měl v Kannuru i spoustu volného času a tak jsem natočil speciálni díl pořadu TV Seznam Pivní republika! Tentokrát stojím nejen za kamerou, ale i před kamerou!!! Piju jednoho ledňáčka za druhým, fotím úžasný festivaly, cpu se místníma dobrotama a vyzkouším i palmový burčák!
podívejte se na další reportáže a videa z Jižní Asie
fotogalerie
